Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

Pár rad pro nové vodáky a pro starší příjemné osvěžení... 
 

Pár slov na úvod 
Vodáci se mezi sebou zdraví "AHOJ" a tykají si, byť by mezi nimi byl rozdíl dvou generací. Na vodě i na souši se k sobě chovají ohleduplně a v případě potřeby je pro ně naprostou samozřejmostí si vzájemně pomáhat.

Malý slovník vodáckých výrazů
Vodáci mezi sebou používají slovní výrazy, které jsou pro nevodáky tajemné a často i nesrozumitelné. Protože spoustu z nich určitě zaslechnete a můžou i vás upozornit před něčím nenadálým či vám v něčem poradit, je vhodné alespoň ty nejdůležitější znát.

    Výrazy týkající se lodi a jejího vybavení:

  • bort - bok lodi. Tuto část s oblibou objímají začátečníci těsně před tím, než si jdou pokecat s rybkami.
  • singl, singlovka - loď určená jen pro jednu osobu, např. jednomístný kajak.
  • debl, deblovka - loď pro dvě osoby, např. klasická kánoe.
  • házečka, házecí pytlík - velmi důležitá pomůcka pro záchranu jiné osoby ze břehu. Je to pytlík s nepromokavým, pečlivě složeným lanem. V případě potřeby je nutné pevně uchopit volný konec lana (nebo jej raději uvázat kolem stromu či jiného pevného předmětu na břehu, aby vám nevypadlo z ruky nebo vás zachraňovaný nestáhl do vody) a pytlík hodit zachraňovanému jedinci (radši přehodit než nedohodit) tak, aby se mohl lana chytit a s vaší pomocí dostat ke břehu.
  • koňadra, koníkovací šňůra - kus silnějšího provazu, za který se loď uvazuje u břehu, spouští jezem, či za který ji vodák táhne jak kůň loď úsekem, kde je málo vody.
  • bagáž - souhrný název pro všechna větší zavazadla (myšleno loďáky, konve, stany, kytary..), která patří do jedné lodi. Trochu jasnější, řekne-li se: "Pojď vyložit (naložit) bagáž".
  • loďák, lodní pytel - voděvzdorný vak či batoh, ve kterém vodáci převáží věci, které by se neměly namočit (oblečení, spacák, potraviny, prachy). Na rozdíl od konve (barelu) je skladnější (čím míň věcí v něm máte, tím menší prostor vám zabírá v lodi), ale pokud jsou v něm těžší věci, neplave.
  • konev, barel - nádoba z plastu a šroubovým uzávěrem, určena ke stejnému účelu jako loďák. Hodí se do raftu či otevřených plastových nebo laminátových deblovek, kde její pevné rozměry nevadí. Výhodou je, že i s těžším obsahem plave a věci se z ní dají rychleji vytáhnout a nebo vložit.
  • šprajc - u laminátových (ale i některých plastových) kánoí příčná vzpěra mezi borty (někdy jich bylo na lodi i víc, nejčastěji ve formě dřevěného hranolu). Slouží ke zpevnění lodi a nezřídka se k němu přivazují barely, aby se v peřejích nekoulely po palubě.
  • špricka, špricdeka - speciální, voděvzdorný kus látky, sloužící k zakrytí otvorů v lodi, aby se tudy v peřejích nedostávala voda. Většinou to je i součást oděvu a pro kajakáře téměř nezbytnost.
  • kleky - pomůcka v některých typech lodí, kde se pádluje v kleče (např. Pálava, Orinoco). Jedná se o fixační popruhy, které po sepnutí (suchý zips) tvoří před stehny klečícího vodáka překážku, takže jej přidržují na jeho místě a zabraňují mu, aby při jízdě divokými peřejemi nebo při skákání jezu nechtěně putoval po palubě.

    Výrazy týkající se posádky, tedy vás:

    • háček, hák - člen posádky, který sedí v čele lodi. Jeho úkolem je upozorňovat na kameny a jiné důležité věci před sebou, poslouchat kormidelníka kudy hodlá řekou jet a na základě toho vhodně směrovat špici lodě. A hlavně se s pádlem pořádně ohánět. Ve volných chvílích je mu souzeno vylívat vodu, případně dovoleno fotografovat.
    • kormidelník, zadák, kapitán - nejdůležitější člen posádky, neboť on rozhoduje, kudy se popluje a tak by měl být i tím zkušenějším. Jeho záběry jsou zvláště v rychle tekoucí vodě či peřeji soustředěny hlavně na manévrování s lodí (proto se háček nadře víc).
    • porcelán - nepádlující člen posádky. Občas lze na něj převést část úkolů od háčka (např. vylívání vody či fotografování ), teda pokud se nejedná o batole či čtyřnohého miláčka.

    Výrazy týkající se manévrování a plavby:

    • zabrat - úplně obyčejný záběr pádlem do normálního směru plavby. Klasika, které si při pádlování užijete nejvíc.
    • kontra, kontrovat - zpětný chod čili záběr pádlem proti normálnímu směru plavby. Pro háčka záběr téměř neznámý (brzdí loď), pro kormidelníka zase jeden z nejpoužívanějších.
    • přitáhnout - záběr pádlem směrem k boku lodi (bacha, ať neskončí pod ní a vy ve vodě) za účelem rychlého natočení do požadovaného směru. Důležitý záběr zejména pro manévrování v rychlé řece se spoustou nástrah. Hojně používán jak háčkem tak zadákem, největší účinek má však tehdy, pokud jej provádějí oba současně.
    • odlomit, odkopnout - opak k přitáhnutí čili záběr směrem od lodě. Háček zabírá dlouhým obloukem před přídí, zadák spíše kontruje.
    • traverz, traverzovat - přejíždět s lodí z jedné strany řeky na druhou. Hojně viděno u začátečníků, ale někdy i nutnost, pokud je háček tajnůstkář a kormidelník by přece jen rád věděl, do čeho se řítí.
    • bidlovat - zabírat pádlem o dno řeky (jako bidlem) ve snaze dostrkat loď i s posádkou z mělčiny na hlubší vodu bez vysedání. I když vodáci tuto metodu často používají, je nutné si dávat opravdu pozor - je to totiž taky nejsnadnější způsob, jak pádlo zlomit nebo alespoň poškodit.
    • jet singla - jet v lodi sám, bez háčka. Někdy nejlepší způsob jak zdolat jez, zvláště pokud pod ním číhá zabalák a vy plujete s otevřenou deblovkou.
    • eskymák, eskymácký obrat - způsob, jak se dostat s převrácenou lodí zase zpět na hladinu, aniž by bylo nutné opustit palubu. Je to jedna ze základních kajakářských dovedností a dá se praktikovat jen na uzavřených lodích.
    • cvaknutí, cvaknout se, udělat se - obrátit loď dnem vzhůru a sebe šoupnout pod hladinu...čili převrátit se. První zásadou je za všech okolností nepouštět pádlo, držet se lodi a společně se snažit dostat ke břehu nebo do mělké tišiny. A pak konečně nastává ten "radostný" okamžik, kdy začnete lovit všechny věci až dosud volně ležící v lodi, na dně řeky, či je pak nahánět v proudu.

    Výrazy týkající se řeky:
    • volej - stojatá nebo jen velmi málo tekoucí voda. Noční můra všech vodáků.
    • šlajsna - betonovými nebo kamennými zdmi vymezený prostor v jezu, kudy se dá zpravidla projet, pokud teda není zrovna zahrazen. Zdi se nazývají též "kozy" a celé to dohromady "propust".
    • zabalák - vysoká vlna se zpětnou rotací, která má snahu zatopit každou otevřenou loď a tím ji dopomoci k plavbě dnem vzhůru. Hodně často bývá tou pověstnou třešničkou na dortu na konci šlajsny nebo za kameny v peřeji.
    • vracák - místo v řece, kde voda jakoby teče proti proudu (vrací se). Hodně viděno pod jezy či splavy, ale taky v peřeji za velkými kameny.
    • tišina - místo v tekoucí řece, kde voda stojí. Zpravidla se nachází v blízkosti břehu či na opačné straně než je proud. Ideální místo pro zakotvení.
    • vývar, vývařiště - nebezpečné místo pod jezem či splavem, kde voda jakoby vyvěrá (bublá a pění) a směr její toku je neurčitý. Voda tady málo nese, loď se jakoby propadá a na záběry pádlem téměř nereaguje.
    • sifón - velmi nebezpečné místo v řece, kde se voda v jednom místě jakoby ztrácí, např. v podemletém břehu nebo skále, ale také třeba v poškozené spádové desce jezu či splavu. Hrozí vtažení a přisátí.
    • karfiol, květák - opak sifónu. Voda zde v jednom místě viditelně vyvěrá na povrch. Na loď, která do tohoto místa najede, to má podobný efekt, jako když se trefí do šutru, jen to nezanechává škrábance.

Kam na vodu
Pokud se rozhodnete vyrazit "na vodu" poprvé, asi byste měli najít odpovědi na pár otázek ohledně výběru řeky. První se týká její obtížnosti - pro začátek je určitě nejvhodnější zvolit nějakou mírnější, vodáky označovanou jako ZW či WWI, na které budete sbírat své první zkušenosti. Není od věci mít s sebou někoho, kdo by vám uměl v případě potřeby poradit, či si některé základní manévry a úkony vyzkoušet na klidné vodě nějakého rybníka nebo přehrady.
Druhým kritériem je, aby řeka měla pro plavbu dostatek vody, jinak by se vám mohlo klidně přihodit, že plánované sjíždění bude víc připomínat pochodové cvičení korytem řeky, s lodí a plnou polní na zádech. Informace o stavu vody v jednotlivých řekách a jejich limitech sjízdnosti (tj. nejnižší hladině či průtoku při kterém se dá řeka z určeného místa sjet) najdete na přímo na našich stránkách nebo na teletextu. Pozor na vysoké až povodňové stavy, protože ty dělají řeku obtížnější a to klidně i o dva stupně.

Co s sebou na vodu
Do báglu si neberte nic nepotřebného. Zvažte i zdánlivě důležité věci, jako fén, šminky, diskman apod. Mobil je v případě nouze věcí velmi vítanou, ale během plavby jej není vhodné používat, neboť jak je známo, s vodou si příliš nerozumí :-).
Jestli jedete na více dnů, samozřejmostí jsou věci pro kempování. Většina vodáků nocuje buď pod širákem nebo ve stanu, na přikrytí má spacák, pod sebou karimatku a vedle sebe svou polovičku (...nebo naopak ??? ;-)) ). Co se týká zubní hygieny, záleží na každém z vás. Někdo to řeší "ústní vodou", obohacenou o nějakou tu promile, ale kartáček s pastou je přece jen lepší ;-).
Budete-li si sami vařit, nezapomeňte na nějakou nádobu, ve které si povezete čistou vodu. Ideální je plastový 5-ti litrový kanystr. Pak vás nevyvede z míry, že v placeném tábořišti a ani v přilehlém okolí není žádný zdroj pitné vody (jak se to stalo nám). Brát vodu z řeky raději nedoporučuji (ani na vaření).

Na oblečení do lodi vám bude v létě stačit tričko, plavky, kraťasy a na hlavu nějaký ten "širák" proti úpalu. Po ruce je třeba mít bundu (nejlépe nepromokavou), kdyby vám počasí nezůstalo po celou plavbu příznivě nakloněno.
Vhodnou (a pro divočejší vodu rozhodně nezbytnou) součástí oblečení je plovací vesta. V chladnějších dnech zahřeje, ve vodě zabrání potopení a taky vás bude chránit před údery o kameny, pokud se cvaknete. Barvu vesty volte svítivou, protože je ve vodě lépe vidět.

Pokud se rozhodnete vyrazit na nějakou náročnější řeku s vyšší obtížností (WWII a výš), je ještě nepostradatelná přilba. Takové to "berany-berany-duc" vaší hlavy s kamenem obvykle vyhrává právě soupeř.
V chladnějším počasí a vodě je nezbytné použít neoprénový oblek, nejlépe v kombinaci s neoprénovými ponožkami, bavlněným prádlem a nepromokavou bundou. K zahození nejsou ani rukavice, zvláště pokud máte kovové pádlo a voda v řece je hodně studená. Osvědčily se i klasické cyklistické.

Pro horké dny či delší nebo náročnější plavby je třeba mít s sebou něco k jídlu a hlavně k pití. Na jídlo většinou stačí nějaké ty oplatky - idální je, pokud jsou zabaleny tak, že ani po namočení se do nich voda nedostane. Na pití se doporučuje něco nealkoholického a "ohnivou vodu" nechat až po plavbě (teď asi začnou někteří protestovat, ale i malé množství alkoholu v kombinaci se sluncem a houpáním dokáže způsobit velké problémy). Láhev je lepší volit plastovou (skleněná nemá na vodě co dělat) - výhodou není jen to, že je nerozbitná, ale protože plave, můžete ji na klidnějších řekách bez obav přivázat za loď (konec provazu je nejlepší uvázat vedle zadáka na opačné straně než pádluje) a její obsah za jízdy chladit (počítejte ale s tím, že vás bude trochu brzdit).

 
Nezapomeňte ani na opalovací krém, neboť na vodě se budete chtě nechtě opalovat už při trochu slunečnějším počasí (a to klidně i v březnu) a určitě se vám nebude chtít trávit další slunečné dny v roláku. Další nezbytností (zvláště na pomalu tekoucích řekách ) je repelent proti komárům. Obojí je vhodné mít během plavby někde po ruce.

Ostatní věci uložíte do loďáků či barelů a umístíte na dno lodi. Těžké věci co nejníže (kvůli stabilitě) a tak, aby loď byla i s vámi víc zatížená vzadu. Do klasické kánoe se mezi posádku vlezou naležato dva padesátilitrové barely. Další prostor bývá v zádi za kormidelníkem, kam je ideální napěchovat spacáky a stan, samozřejmě zabalené do silného igelitového pytle, který byl uzavřený a-la loďák a pro jistotu smotaným otvorem nahoru.
V přídi mívá háček nohy, takže tam lze dát jen láhev s pitím, koňadru, zmíněný opalovací krém a sprej proti komárům, a nějaký příruční loďáček s malým finančním obnosem a např. fotoaparátem. U nafukovací lodě si zde určitě nechte pumpu na případné dohuštění. No a pokud hodláte sjet nějakou tu peřej či jez a nejedete na raftu, kajaku či kánoi se samovylévacím dnem (např. typu Orinoco), je taky vhodné mít na dně lodi taky něco na vylívání vody. Ideální je nějaký plastový hrnek a na dosušení větší hubka, ale vystačíme třeba i jen s pevnější plastovou lahví, na které ustřihneme hrdlo. V nouzi pomůže i ešus, ale bacha, ať ho neutopíte.

Jakou loď si vybrat
Jako nejdostupnější a nejpoužívanější plovoucí dopravní prostředek se vám patrně do ruky dostane klasická otevřená deblovka neboli kánoe. Dělají se buď pevné (laminátové či polyethylenové) nebo nafukovací. Pro začátečníky je vhodná právě nafukovací, protože má lepší stabilitu a taky se k vám zachová přívětivěji, když s ní najedete na nějaký ten šutr, což se vám bude, hlavně ze začátku, ohromně dařit. Navíc i při úplném zalití pořád pluje na hladině - neocenitelná vlastnost při sjíždění divočejších řek se spoustou zabaláků. Její nevýhodou je, že jezdí pomalu a na stojaté vodě (voleji) se v ní mnohem víc napádlujete.
Laminátová nebo raději polyethylenová (je mnohem odolnější, ale těžší) kánoe je rychlejší, hlavně při jízdě po voleji. Ale zase je vratší a tak se díky ní snáze dostanete na prohlídku vodní říše a vychutnáte si ten ztracený pocit sucha a bezpečí ;-)).

Doprava lodi na místo určení
Doprava lodi na místo určení je stěžejní záležitost. Pokud máte nafukovací loď, jednoduše ji sbalíte do batohu (klasická taková loď typu Pálava váží zhruba 16 kg) a můžete cestovat jakýmkoliv dopravním prostředkem.
S pevnou lodí je velká potíž pokud nemáte možnost využít k dopravě auto. Železnice v roce 2005 zrušily dřívější možnost nechat si poslat loď z jednoho nádraží na druhé. I když to občas trvalo několik dní, nemuseli jste se o přepravu už jinak starat a loď většinou dorazila v pořádku. Jako náhradní možnost zavedly ČD možnost úschovy během přepravy, kdy si loď musíte sami do služebního vagónu vlaku naložit a vyložit (čili musíte i vy cestovat stejným vlakem). Podmínkou je hmotnost lodi do 50-ti kg, vlak musí mít možnost této přepravy (je to uvedeno v jízdním řádu - u čísla vlaku je symbol kufru), ale hlavně musí být v příslušném vagónu dostatek místa, což je požadavek téměř nereálný, protože to nelze nijak dopředu zjistit. A zvláště na jaře a v létě se takto vlakem přepravuje i spousta cyklistů...

Varianta "Půjčovna"
Pokud loď nevlastníte, je možnost si ji zajistit v půjčovně. Ceny se hodně liší a už vůbec neplatí, že dražší půjčovné bude za lepší loď a vybavení. Rozhodně se poptejte i u konkurence. Každopádně je dobré si loď zamluvit co nejdřív - bývá o to velký zájem, zvláště na konci jara a v létě. Většinou máte i možnost, aby vám ji půjčovna (za určitou částku) někam dovezla a pak si ji zase odvezla, což je velmi výhodné u pevné lodi (viz problémy s dopravou) - vtom případě je víc než vhodné, abyste si ji půjčili v místě začátku či konce plavby a tím ušetřili značné peníze na dovozném. Stejně tak ušetříte, pokud nebudou muset jet jen s tou jednou vaší lodí. Samozřejmě nesmíte zapomenout na pádla, vesty, barely či loďáky (pokud potřebujete). S pevnou lodí se zpravidla půjčuje i koníčkovací šňůra a houba na vylívání vody, u nafukovací rozhodně nezapomeňte na pumpu (ideální je dvojčinná - nafukuje i při tahu pístem nahoru a tak loď nahustíte rychleji a snáze) a lepení.

Háček, zadák a nasedání či vysedání z lodi
Před nasednutím do lodi je třeba se dohodnout, kdo bude zadák a kdo háček. Zadák je ten, kdo sedí na zádi lodi, dává příkazy háčkovi a musí zvládnout řízení lodi. Háček sedí na přídi lodi, nereptá do řízení, neodmlouvá (tuto zálibu mají hlavně osůbky něžného pohlaví) a pilně hlásí kameny nebo jiné překážky v řece.
Zpravidla se vyplouvá přídí proti proudu - loď se tak rychleji dostane do proudu a hlavně dál od pobřežního porostu či mělčiny. Nejřív zadák přidrží loď a nechá nasednout háčka. Ten po usednutí se zachytí něčeho u břehu a zase přidrží loď zadákovi. Až sedí i ten a je připraven, vyplouvá se.
Je-li v místě vyplutí silný proud, musí oba, háček i zadák, udělat náklon směrem po proudu, jinak voda loď podtrhne a převrátí. Náklon musí být tím větší, čím je tok silnější. Pokud je ale až příliš silný, je lepší vyrazit přímo po proudu - v tom případě ale musí být pořadí v nasedání do lodi opačné (v lodi se vždycky musí držet břehu především ten, kdo je výš proti proudu, jinak se loď začne otáčet).
Stejně jako při vyplouvání, tak i při kotvení se většinou zastavuje přídí proti proudu. Posádka před vhodným místem k zakotvení provede obrat ke břehu a pádlováním proti proudu sníží rychlost lodi natolik, aby byl háček schopen se něčeho pevného na břehu chytnou (zaháknout) a udržet loď tak dlouho, než zadák vyleze. Ten zase přidrží loď zase jemu. Přistávat s přídí po proudu se dá jen tam, kde proud není silný a loď se dá zastavit kontrováním. V tom případě se něčeho zachytne zadák a pořadí vysedání je opačné.
Někdy se dá zastavit drsným najetím do břehu. Začátečníci často i do strmého, kde oba políbí v lodi dno, upraví barvu a tvar přídě a občas i pozdraví rybky v místní hlubině.

Co dělat, když se převrhnete
Pokud se převrhnete (cvaknete, uděláte), první zásadou je nepouštět pádlo, chytit se lodi (nemusíte mít strach - i převrácená se nad hladinou udrží) a snažit se i s ní dostat ke břehu. Pokud je v tom místě silný proud či peřej, držte loď před sebou a plujte na zádech s nohama (mírně pokrčenýma v kolenou) napřed. Nejlépe tak uvidíte, kam vás to nese, taky se bez újmy na zdraví můžete vyhýbat kamenům a loď vás na ně nepřimáčkne. Nohama se navíc můžete odrážet vhodným směrem a tím se dostat mimo proud do tišiny. Ale pozor - pokud je dno řeky příliš kamenité, snažte se mít nohy co nejvýš a pomáhat si jimi ke břehu jen jako při plavání. Jen tak se vyhnete tomu, že byste si některou z nich šprajcli mezi kameny. A v žádném případě se nesnažte v proudu loď obrátit, neboť bez dostatečné opory nohou by se vám to stejně nejspíš nepovedlo.

Vylévání lodi
Pokud jste v tišině a v lodi máte vody víc, než je zdrávo, je nejvhodnější čas ji vylít. Povytáhněte ji alespoň polovinou na břeh, odstraňte z paluby věci, které by mohly vypadnout a převraťte ji na bok. Tím odteče většina vody a loď se rázem stane mnohem lehčí. Pak už ji můžete otočit dnem vzhůru úplně a střídavě ji zvedat za příď a za záď (prostě taková houpačka naruby), až než budete s výsledkem spokojeni.
Tip: Máte-li vody v lodi opravdu hodně (např. po cvaknutí), nesnažte se hned dostat loď na břeh, ale první ji odlehčete už na řece. Nejprve ji už na hladině převrattě na bok dnem proti proudu. Následným přizvednutím přídě nebo zádě docílíte toho, že většina vody z ní rychle odtéče. Když pak loď otočíte zase zpátky na hladinu, bude už mnohem lehčí a bude se s ní mnohem lépe manipulovat.

Vodákovy slasti a strasti - peřeje, kameny a volej
Peřeje vznikají tam, voda proudí přes nějaké překážky, nejčastěji teda kameny, šutry či balvany. Pokud se v tom místě tvoří jazyk bez vodní tříště, dá se tudy bez problému přejet - kámen je hluboko pod vodou a nehrozí proražení lodi. Horší to je v případě, že se voda v některých místech tříští nebo pění - v tu chvíli musí mít háček oči na "šťopkách" a hlásit každé místo, kde kámen vidí nebo jen tuší (pěnění vody je vždy až kousek za kamenem). Pozor na pomalu tekoucí řeky - kameny můžou být hodně blízko hladiny, ale voda za nimi nepění a jen na ně upozorní malou vlnkou (např. Lužnice za Táborem).
Podle tvaru a místě zpěnění se dají vlny v peřeji rozlišit na pravidelné (jdou hezky za sebou a k lodi se chovají nezáludně) a nepravidelné, které zahrnují všechny ty zrádné, jako například šikmé vlny (kopou do lodi z boku, čímž vám nejen upravují směr plavby, ale také přihazují vodu na palubu) či ostré (nebo též špičaté - loď při jejich překonávání sklouzne zároveň i do boku). A samozřejmě oblíbené "zabaláky" (vlny se zpětnou rotací, které zalívají loď).
Pokud se vyhnete všem málo ponořeným kamenům, peřeje se vám odmění za vaši odvahu a umění parádní "housenkovou dráhou", hojdačkou čili pohoupáním. Háčkovi i nějakou tou kapkou na obličeji a ve výstřihu ;-).

Noční můrou všech vodáků je dlouhý úsek řeky téměř bez proudu - volej. Samozřejmě proto, že se musí pádlovat. Většinou je ideálním místem na konzumaci přeživších zásob, často ale skýtá však i různá zpestření, protože nudou stižení vodáci nemají nic jiného na práci, než pomocí pádla zchladit vedle plujícího kamaráda a v tu chvíli začíná ta pravá vodní bitva. Ovšem volej je taky předzvěstí jezu a tak je na místě nepodceňovat situaci a být ve střehu.

Jez a jak na něj
Je-li podezření, že to, co v dálce před námi hučí, je opravdu jez (většinou se dá dobře poznat tím, že mívá betonem nebo kameny zpevněný břeh), nezbývá, než včas přirazit ke břehu a jít se na něj pěšky podívat. Jen velmi zkušení vodáci si mohou nad některými jezy, které netáhnou, dovolit připlout blízko nad jeho hranu (korunu) a obhlédnout situaci přímo z lodi.

Jdeme se tedy podívat na jez. Pokud má propust, zjistíme, zda není zahrazena a zda se dá projet. Není-li tomu tak, obrátíme pozornost přímo na jez. Zajímá nás jeho spádová deska (plocha, po které voda teče dolů a po které by se teda mělo sjet) a vývařiště.
Na spádové desce nás zajímá samozřejmě její tvar (příčný řez), jestli na ní nejsou nějaké překážky (např. čnějící železa, ostré kameny nebo hrana, larseny...) a samozřejmě jestli po ní teče dostatek vody pro splutí. Nejlepší jsou jezy se šikmou nezaoblenou spádovou deskou - loď po nich v podstatě hladce sklouzne a mívají i krátké vývařiště. Velmi nebezpečné jezy jsou ty, které mají spádovou desku zaoblenou (v řezu tvar čtvrtkruhu nebo parabolický) - na jejich zaoblené desce loď zpravidla částečně zadrhne (a ztratí rychlost) a mívají dlouhé silná vývařiště ze zpětným válcem. Stejně tak jezy s kolmou spádovou deskou, které ale mívají vývařiště krátké a to se někdy dá "přeskočit".
Vývařiště mají téměř všechny jezy a tvoří se hned za místem, kde voda dopadá na spodní hladinu. Patří mezi nebezpečná místa, kde voda moc nenese, její směr je neurčitý (nebo se díky zpětnému válci rovnou vrací pod jez) a loď na záběry pádlem téměř nereaguje. Proto je nutné jej přejet co nejrychleji, nejlépe díky rychlosti získané ještě nad jezem a na spádové desce. Důležitými parametry jsou tedy délka vývařiště (vzdálenost mezi dopadající vodou a místem, kde už voda viditelně vývařiště opouští) a jeho síla (jak moc voda drží - dá se posoudit např. větví, kterou necháme jez proplout). Při dlouhém nebo silném vývařišti je lepší jez přenést. Nikdy není zbabělost, pokud si řeknete: ,,Tohle nejedu". Uprostřed vývařiště už totiž není na tyto úvahy čas a zazmatkování nebo rezignované odhození pádla by mohlo mít přinejmenším "vlhké" následky.

Jestli jez nevypadá sjízdně, nezbývá, než jej přenést. Vyberte si břeh, kde se vám bude dobře dostávat k vodě a kde budete mít přenášení nejkratší.
Někdy se dá místo přenášení loď přes jez přetáhnout - uvázat za střed a za záď koňadru a pomoci ní ji spustit po spádové desce samotnou (nenechte si ji ve vývařišti stočit pod jez bokem, jinak se vám zalije a převrátí).

Když už jste si teda jez prohlédli a rozhodnete se jej sjet, rozjeďte se nad ním co nejrychleji. Těsně před jeho korunou už zabírá jen zadák, který upraví směr lodi tak, aby projela jezem co nejrovněji - při šikmém nájezdu hrozí dole převrácení. Pozor, jestli je součástí jezu náhon, část vody nad jezem táhne do něj a tím vám může hodně zkomplikovat nájezd. Při samotném sjíždění či skákání je u vyšších nebo téměř kolmých jezů dobré se zaklonit dozadu a pádlo držet v obou rukách vodorovně, co nejvýš nad hlavou - po dopadu na hladinu už nejeden vodák vroucně políbil v lodi dno a není nic příjemného si při tom ještě rozbít o pádlo nos nebo jinou část obličeje. Dole taky pozor na boční válce, rády zalívají loď. Ale to už musí háček i zadák pořádně zabrat a rychle z toho ven.
Pokud se ve vývařišti vyklopíte, zachovejte klid a jako první se zkuste postavit na nohy. Ne vždy bývá pod jezem hloubka a i kdybyste měli jen stát a udržovat rovnováhu, alespoň se nebudete vysilovat plaváním a můžete se domlouvat na pomoci. Nedosáhnete-li na dno, držte se lodě, mějte hlavu nad hladinou a až ve vhodný okamžik se zkuste dostat ven z vývařiště nebo na jeho okraj. Taktéž sledujte ty, kteří vám budou ze břehu pomáhat a házet třeba házečku. U vývařišť ze zpětným válcem (voda z něj odtéká spodem, zatímco na povrchu se vrací zpět pod jez), kde se vám nepodaří se postavit na dno je jediná šance ponořit se až ke dnu a nechat se spodní vodou vynést ven.

Stejně jako o jezu se někdy mluví o prahu nebo o stupni (obojí značí nízký "schod" v řece, který může být i přírodního charakteru), případně o splavu (jezu bez propusti). Technika sjíždění je stejná jako u jezu.
Něco trochu jiného je ale kamenný zához. Jedná se o zpomalení proudu řeky pomocí nahromaděných kamenů. Většinou zde není vývařiště (nebo jen krátké), ale je nutné najít takové místo, kudy se dá mezi kameny projet (pokud takové vůbec je). V orientaci může pomoci i pohled na hladinu pod záhozem, kde je vidět, kudy odtéká nejvíc vody.

A na závěr něco ze zkušeností
  • Při nastupování do lodi položte pádlo napříč přes oba borty a opřete se o něj. Loď se pod vámi během nasedání bude míň houpat. Tento způsob využijte i tehdy, pokud při plavbě zničehonic ztratíte rovnováhu.

     

  • Při opouštění lodi vystupujte vždy na straně, která je blíž ke břehu. Zvláště nad vysokými jezy se vám může stát, že zatím co na této straně je vody po kolena, na té druhé na vás číhá zrádná hlubina. Opět je při tom vhodné opřít se o pádlo položené napříč přes oba borty.

     

  • Nevyhazujte pádlo na břeh, pokud nemáte jistotu, že už jste opravdu zakotvili. Není nic veselejšího, než když háček neudrží loď u břehu (třeba kvůli silnému proudu nebo se urve to, čeho se až dosud zuby-nehty držel) a naráz odplouváte ...a nemáte loď čím ovládat. V kánoi je celkem dobrý zvyk odkládat pádlo do lodi (pokud jej nevyužíváte při vystupování, viz. výše).

     

  • Pokud se ve vaší lodi klečí a je vybavena kleky nebo-li fixačními popruhy před kolena (např. nafukovací loď typu Pálava či Orinoco), nebojte se a využívejte je. Zvláště během zdolávání jezů či při jízdě ve vysokých vlnách nebudete samovolně "putovat" po palubě.

     

  • Při plavbě se nechytejte větví nad řekou - loď pod vámi poodjede, nakloní se a téměř stoprocentně převrátí.

     

  • Také se neodrážejte pádlem od břehu či dna, zvláště skalnatého - pádlo tam může uvíznou a vyškubnout se vám z ruky nebo se třeba poškodit.

     

  • Při převrácení (cvaknutí se) je nezbytně nutné za žádnou cenu nepouštět pádlo z ruky - jestliže vám uplave, vaše plavba právě skončila.

     

  • Při průjezdu mezi větvemi hustého keře či padlého stromu nastavte pádlo šikmo před sebe (jako takovou stříšku) - pokud by mezi listím byla i nějaká silnější větev, ucítíte ji na pádle dřív, než by se stihla seznámit s vaší hlavou. A každopádně skloňte hlavu obličejem dolů.

     

  • Při podjíždění překážky (spadlý strom, nízká lávka,..) se snažte být obličejem v lodi a jistit si hlavu pádlem stejně jako při průjezdu mezi větvemi.

     

  • Pokud proud řeky teče těsně kolem podemletého břehu či skály a vaši loď na ni nažene, proveďte na ni náklon (doslova ji olízněte) a řeka vás z těchto míst zase odnese. Pokud byste ten náklon neudělali nebo jej udělali na opačnou stranu, proud vám loď podtrhne a převrátí.

     

  • Pokud některou částí lodi najedete na překážku (kámen, kmen stromu,...) a uvíznete na ni, zkuste loď uvolnit tím, že tuto část odlehčíte na úkor té druhé. V praxi bývá nejjednodušším řešením, když příslušný člen posádky na chvíli přeleze k tomu druhému (pokud to konstrukce lodi umožňuje).

     

  • Stabilita lodi souvisí především s polohou těžiště - čím je těžiště výš, tím je loď méně stabilní. Laicky shrnuto: čím výš ode dna lodi budete mít těžké věci, tím snadněji se překlopíte. To platí ale i o vašem místě k sezení - pokud budete chtít vašim sedacím partiím dopřát pohodlí a přilepíte si na lavici 10 cm tlustý polystyrén, určitě si ve vlnách v lodi dlouho nepobudete. Takže všeho s mírou.

     

  • Čím je loď víc zatížena, tím hůř se s ní manévruje - nepodceňujte tedy ani množství vody, kterou máte v lodi a vylívejte ji, zvláště pokud vás čeká náročný úsek. V plastové či laminátové lodi vám navíc tato převalující se voda bude hodně napomáhat k překlopení, protože vám bude neustále měnit polohu těžiště, čili kecat do rovnováhy.

     

  • Máte-li v lodi vody opravdu hodně (např. po cvaknutí), nesnažte se loď hned dostat na břeh, ale nejdřív ji vylitím vody odlehčete už na řece. Nejprve ji ještě na hladině převraťte na bok dnem proti proudu (pozor, ať vám z ní něco neuplave). Následným přizvednutím přídě nebo zádě z ní většina vody rychle odteče a po otočení zpět na hladinu bude loď už mnohem lehčí a lépe se s ním bude manipulovat. Pokud místo na bok otočíte loď dnem vzhůru, podtlak vám ji nedovolí přizvednout. Pokud loď otočíte na bok dnem po proudu, bude se do ní hrnut ještě víc vody, než tam bylo.

     

  • U nafukovací lodi je nutné počítat s tím, že na chladné vodě vzduch v jejích komorách chládne a loď "měkne", zatímco na slunku se rozpíná a hrozí protržení. Proto je nezbytné hmatem kontrolovat tlak ve válcích a při plavbě ve slunečném počasí čas od času ochladit boční válce vodou nebo trochu odpustit (dá se zvládnout i za jízdy). V opačném případě někde u břehu zakotvit a dohustit.

     

  • Je-li váš loďák těžší, určitě při cvaknutí nebude plavat a vy jej budete hledat někde na dně řeky. Pokud v něm máte ještě trochu místa, vyplňte jej nafukovacím balónem, který jej udrží nad hladinou. Pokud se vám už do loďáku opravdu nic nevleze, alespoň k němu přivažte na delším provazu třeba plastovou láhev. Když se cvaknete a loďák se potopí, láhev bude plavat a vy tím pádem vědět, kde vaše věci leží.

     

  • Jestliže hodláte z lodi fotografovat a nemáte foťák do vody, můžete koupit malý voděvzdorný obal (ne nepodobný malému loďáku), který lze přichytit uvnitř lodi někde po ruce a v případě nutnosti z něj foťák rychle vytáhnout a stejně rychle jej tam zase uschovat.
    V současné době už se dá i sehnat vodotěsné pouzdro na fotoapárát, přes které je možné přímo fotit (a samozřejmě i foťák ovládat). Cena byla na konci roku 2006 cca 600 Kč (AQUAPAC).

     

  • Spouštíte-li loď přes jez a nechcete, aby se k vám dole otočila dnem, přivažte oba konce koníčkovací šňůry za záď a za střed (třeba za střední šprajc) a loď spouštějte přídí napřed. Rukama budete ovládat oba konce - tím za střed loď brzdit a tím za záď brzdit a zároveň i "kormidlovat". Pokud byste loď brzdili za příď, mohl by vám proud strhnout záď a loď by sjela pod jez bokem.

     

  • Plastová nebo laminátová deblovka se dobře přenáší, když oky na přídi a zádi (pokud tam jsou) prostrčíte pádlo a pak ji tedy nesete oběma ruka za něj. Nejen že pak nehrozí, že by vám nechtěně vyklouzla, ale pokud vás pluje víc, můžete ji takto nést i ve více lidech a pak ani není potřeba z lodi vyskládávat bagáž.

Tak toto jsou základní věci, které by jste měli vědět, než si vychutnáte tu pohodu a klid, romantiku, napětí, zvýšený adrenalin a všechno ostatní, co přináší sjíždění řek.

Tak ahoj třeba někde na vodě.

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA